Výběr z bankomatu: zdarma, vedení účtu: zdarma, platební karta: zdarma, internetové bankovnictví: zdarma. Je v něčem problém? Ano. Občas má službu Angličan...
Británie je podivná země bez občanských průkazů. Zpočátku jsem příliš nevěděl, zda to mám považovat za roztomilý projev neformální ostrovní mentality či výraz nedůvěry občanů k systému. Po nedlouhé době v Londýně jsem pochopil, že je to především projev blbosti. K vyřízení spousty věcí, knihovnou počínaje a bankou nekonče, je pochopitelně potřeba mít nějaké potvrzení o bydlení. Protože zde chybí občanka, nahrazuje ji nejčastěji řidičák, na kterém je adresa bydliště. Pokud řidičák nemáte, musíte se samozřejmě prokázat jinak. A tady v praxi nastává problém, protože každý úředník toto "jinak" chápe jinak. Nejuznávanějším dokladem jsou účty, faktury, na kterých je jméno a adresa. Druhů účtů a společností, které je mohou vystavit, je obrovské, takže by v praxi neměl být problém si něco fiktivního vytisknout. Přesto jsou účty všeobecně považovány za solidní důkaz o bydlišti. Nehledejte v tom prosím logiku, není.
Pro nemalé množství lidí je ale problémem ukázat nějaký svůj vlastní účet, protože žijí ve sdílených podnájmech, kde na ně není žádný účet napsán. V tomto případě, to nahrazuje potvrzení od domácího, které ale není příliš uznáváno...
Bankovní účet jsem si šel otevřít až v okamžiku, když jsem měl v ruce potvrzení od dvou zaměstnavatelů. Abych podpořil image úspěšného mladého muže, kterému Londýn leží u nohou, vzal jsem si sako a připravil si následující dokumenty: dvě potvrzení o zaměstnání, výplatní pásku, potvrzení o ubytování z agentury, pracovní registraci ze zdejšího Ministerstva vnitra a českou platební kartu. Teoreticky mi měl bankéř otevřít dveře s hlubokou poklonou. V praxi jsem si vystál frontu až jsem se dostal na řadu k přísně vyhlížejícímu Angličanovi. Ten si prohlédl mé dokumenty a zeptal se: „A nějaký účet nebo fakturu nemáte?“ Odvětil jsem, že bydlím v podnájmu. "Tak to nepůjde. Naše banka má přísné požadavky," řekl a bez poklony mě vypoklonkoval.
"A Ty se tomu divíš? Já vůbec," řekla mi spolubydlící, když jsem marně hledal slušné výrazy, jimiž bych ohodnotil úroveň zdejšího bankovnictví. "Základním předpokladem pro úspěšné otevření účtu je narazit na nějakého Inda nebo černocha. Pak to máš celé vyřízené za deset minut," objasňovala mi dále veřejná bankovní tajemství. Pod heslem "když mě vyhodí dveřmi vlezu tam dveřmi", jsem zašel do jiné pobočky, kde měli Inda. Vyřízení účtu již pak bylo pouhou formalitou na deset minut...
zpět na ukázky